Přechod Lofot z jihu na sever: 11 dní v divočině za polárním kruhem
Přechod Lofot z jihu na sever (Moskenes → Svolvaer) se stal jedním z nejnáročnějších, ale zároveň nejkrásnějších treků, které jsem kdy absolvovala. 10 nocí pod stanem, 110+ km pěšky, 30+ km stopování a spousta nezapomenutelných zážitků.
Příprava a start
Večeře a snídaně na 10 dní jsme si nesli na zádech a spoustu jídel jsme si doma nasušili. Hlavně domácí sušené Chilli con carne a kuřecí kari, sušené hovězí a kuřecí maso.
Naše snídaně a večere s sebou - batohy měly bez vody 16 kg.
Toto není žádný oficiální trek a s trasou jsme se inspirovali na stránkách neznámého člověka. Plní síly vyrážíme z Moskenes a ještě si děláme srandu, že nepůjdeme po turistické červené, ale vezmeme to čárkovanou cestou, aby to byla “větší divočina”. To ještě netušíme, že v dalších dnech se nám po červené bude stýskat! 😃
Stany stavíme s výhledem na nejvyšší horu Lofot, Hermanndalstidnen, na kterou si máme v plánu také “odskočit”. Je dost strmá a normálka je místy ještě pod sněhem, tak vyhraje zdravý rozum a nepokoušíme se o ní bez potřebné výbavy.
Naše místo na stan s výhledem na nejvyšší horu Lofot.
Den č. 2: Very difficult path
Nejnáročnější den treku! Sestupujeme cestou označenou v mapě jako “very difficult path” a říkáme si, že jsme to měli jít naopak. 😃
Téměř lezecké kroky a přelézání obřích boulderů
Téměř lezecké kroky, přelejzání obřích boulderů a brodění se džunglí a bažinama - 1 km jsme ušli za 2 hodiny. Tímto tempem to nedáme ani do Vánoc… 4. den zjišťujeme že už jsme asi tak 30 km pozadu za plánem. Kdo byl ten člověk co napsal ten článek?… 😃 Musíme zakomponovat více stopování po silnicích, abychom si užili ty hezké části a mohli vynechat silnice. Přechod Lofot je logisticky nemožný bez trajektů, podzemního tunelu a chůze po silnici, protože se jedná o souostroví.
Poznávání lofotského terénu
Po prvních dnech jsme se začali orientovat v lofotském terénu:
- Natěžko nechceme neznačené cesty
- Rozdíl mezi červenou plnou a červenou čárkovanou je obrovský
- Poznáváme indikátory bažiny - bažinné kytky
Bažinné kytky - vypadají krásně, ale když šlápnete tam kde rostou, vcucne vám bažina botu! 😃
Nádherné pláže
Stany rozděláváme na nádherné pláži Horseidvika, ke které jsme si trošku zašli. V dalších dnech také jdeme přes pláž Kvalvika, která je známá z uměleckého surfovacího filmu North of the Sun (film doporučuji!). Bohužel film z ní udělal turistické místo a bylo tam asi tak 25 stanů… Tomu místu na spaní se doporučuji vyhnout, pokud chcete být v divočině.
Naše stany na pláži Horseidvika s výhledem na fjord
Rest day v Leknes
Stopujeme přes asfaltové úseky do největšího města Lofot, Leknes, doplňujeme zásoby a dáváme si rest day v kempu.
Kempy u fjordů mají zdarma k půjčení kajaky! 🛶
V sámošce kupujeme místní uzené lososy a makrely v konzervě - v Norsku ryby fakt stojí za to.
Horské sekce a hobití chatičky
Zbytek treku už byl v pohodě, zvolnili jsme tempo a užívali si sekce v horách. Po cestě jsou sem tam různé hobití chatičky porostlé trávou, ve kterých se dá zdarma spát.
Tradiční norská chatička s travnatou střechou
Jsou v nich také kamínka a je tam dřevo. Nakonec jsme v takové spali jen jednou.
Mořský svět a Matmora Ridge
Celodenní silný déšť přečkáváme v pláštěnce a návlekách a schováváme se v mořském světě v Kabelvågu, dozvídáme se o lofotské floře a fauně.
Poté nás čeká stopování na sever do Delp, kde budeme přecházet hřeben Matmora Ridge - je ale pod mlhou a moc z něj nevidíme.
Matmora ridge - moc jsme ho neviděli, protože celý vršek byl v mlze.
Finální výstup a sestup do Svolvaeru
Zbytek přechodu už se krásně vine a v posledním výšvihu před Svolvaerem narážíme na sníh a zamrzlé jezero.
Noc u jezera, ve kterém se koupeme večer i ráno.
Koupeme se v ledové vodě jak večer, tak ráno. Když jste x dní bez sprchy, tak opláchnout se v jezeře je fakt bonus, ať je voda sebevíc ledová.
Technické problémy a finále
Dva dny před koncem se mi odtrhává podrážka od pohorky, kterou vcucla bažina, a situaci řešíme tejpou. 😁
Tejpová oprava - když bažina vyhraje nad botou
Poté již finální sestup do civilizace a cesta trajektem zpět do Bodø - brány do Lofot. Tím skončila naše výprava.
Závěrečné hodnocení
Když bych přechod Lofot srovnala třeba s islandským přechodem duhových hor, ten byl oproti tomu logisticky jednoduchý a cesty a terén jasné a schůdné.
Jeden z častých pohybů na Lofotech, tzv. prdeláč 😀
Ze všech dálkových treků mi Lofoty přišly psychicky a fyzicky nejtěžší.
Poslední sestup do Svolvaer - civilizace je na dosah
A nutno říct, že jsme na místní poměry měli opravdu luxusní počasí a skoro nám nepršelo. Od počasí se trek určitě odvíjí - spousta z těch úseků by za deště byla nebezpečná, neschůdná, nebo by z nich byla klouzačka.
I po několikadenním suchu jsme se bořili po kotníky v blátě. Ale jinak je to nádherná krajina, drsná a odlehlá.
